Damonovy zápisky

Milý deníčku…

Panebože, dělám si jen prdel. Nejsem Stefan. Tohle nepíšu, protože bych si chtěl vylejvat svoje city do papíru… Stejně to zapálím. Nebo si to možná jednou někdo přečte, až tu nebudu, a zjistí, kdo ve skutečnosti jsem.

No pokud to někdo bude číst, nemůže říct, že jsem ho nevaroval.

 

Všechno, co mám, jsou potíže.

Mám tajemství. Velké tajemství. Ale nikdy jsem ho neřekl nahlas. Jaký to má smysl? Nic se tím nezmění. Nebudu se pak cítit dobře. Nedonutí mě to adoptovat štěňátko. (No dobře, s tím štěnětem jsem to moc nevychytal.)

Nemůžu být takový, jakého si mě ostatní představují. Takový, jakého si mě ONA představuje. Jsem upír, jsem hajzl. Upíři. Jsme predátorský druh. Užíváme si lov, krmení a zabíjení. A když je ta vina příliš, vypneme naši lidskost a oddáme se tomu.

A jediné, co mi umožňuje napít se a nechat někoho naživu a neurvat mu hlavu jako můj bratr je to, že si to můžu užít. Dokážu z toho udělat zábavu.

Snažit se to potlačit to všechno jen zhoršuje. Nakonec stejně vybouchnu…

Ne, jsem upír bez duše. Tohle je mé pravé já, které se nikdy nezmění…

Protože nejsem člověk.

A chybí mi to. Chybí mi to víc než cokoliv jiného na světě. To je moje tajemství. Ale existuje jen určitá míra utrpení, kterou dokážu snést.

Já cítím. A je to na nic…

———————————————————————————————————————————————————–

Dneska ti pitomci pouštěli lampióny.  Japonské lampióny jako symbol oproštění se od minulosti. Ale tady je novinka. My nejsme Japonci. Vím, co jsou zač. Děti. Jako kdyby měla zapálená svíčka nebo modlitba všechno napravit. Hloupá, naivní, nesnesitelná malá děcka. Cítí se tak líp? Na jak dlouho? Na minutu? Na den?  Jaký je v tom rozdíl?

Protože když o někoho přijdeš, žádná svíčka a modlitba ti nevynahradí to, že jediná věc, která ti zbyla, je díra po někom, na kom ti záleželo.

Touhle dobou už bych měl být dávno pryč. Tu dívku jsem nezískal. A místo toho jsem tu zůstal trčet, hádám se s mým bratrem a starám se o ty děcka.

————————————————————————————————————————————————————

Nikdy mi nikdo neublížil tolik jako Elena. Vím, že ke mně něco cítí, ale nejspíš to není dost. Myslí si o mně v jednu chvíli to nejhorší a v druhou chvíli očekává to nejlepší. Pořád se ptá, proč lidem nedovolím, aby ve mně viděli to dobré.

Protože když lidé dobro vidí, tak ho také očekávají. A já nechci žít podle něčích očekávání.

Nejde jen o to, že by ze mě dělala lepší osobu. Dělá, ale já ji měním také. Vím, že jsem pro ni výzvou. Překvapuju ji. Nutím ji zpochybňovat její život. To, v co věří. Ale jsem pro ni buď tím nejlepším nebo nejhorším. Stefan je jiný.

Vybrala si Stefana, ale stejně jde a líbá mě. Je sobecká. Už nebudu bojovat.

Od teď už jen – Ber nebo nech být.

Elena má s Katherine společných víc věcí než jen vizáž.

Myslím, že nepotřebuju dívku, ale ženu.  Oboustrannou lásku. Někoho, kdo by mě opravdu miloval. Bohužel nevím, jaké to je a myslím, že se to ani nikdy nedozvím. Ale to nevadí, monstrum jako já by stejně mělo skončit někde v pekle.

————————————————————————————————————————————————————

Konečně jsem ji potkal. Ženu. Jmenuje se Emma.

Nemůžu tomu uvěřit, ale ona mě miluje takového, jaký jsem.

Myslím, že ji opravdu miluju. Cítím to, co jsem ještě nikdy necítil. Teď už vím, že ke Katherine jsem necítil lásku v pravém slova smyslu. Byla to jen touha po lásce.

Co jsem cítil k Eleně bylo lásce nejblíže, ale nikdy to nemohlo být kompletní.

S Emmou to kompletní je. Je to jako kdyby nějakou mou část doplnila.

Za celou mou existenci jsem nikdy nebyl opravdu šťastný. To se teď díky Emmě mění.

———————————————————————————————————————————————————–

Před pár dny přišla Alci s tím, že je těhotná.

Dneska Lucy zničila upíra v ní. Je čarodějka. Takže je teď člověk. Je živá. Přeju jí to, opravdu. Ale Lucy řekla něco, co mě zlomilo. Řekla, že kdyby Alci nebyla i čarodějka, tak by při tom zemřela.

Z obyčejného upíra se člověk nikdy nestane. Samozřejmě jsem to věděl, ale slyšet to nahlas…

Zase jsem to udělal. Použil svůj trik se silnicí. Zastavila mi dívka, Jessica. Skoro jsem ji zabil, ale nedokázal jsem to dokončit, nechal jsem ji žít. Už nedokážu bejt ani pořádnej upír.

Už si ani nevzpomínám, co lidskost znamená. Jaké to bylo.

Doufám, že Alci a Alaric budou šťastní. Teď mají budoucnost.  Jen nevím, co bude se mnou, až všichni zemřou.

Věčnost se Stefanem. LOL. Myslím, že to radši přehodím vypínač.

————————————————————————————————————————————————————

Dnes mám narozeniny… Doufám, že to Stefan zapomněl a nikomu to nevyslepičí.

Chci vzít Emmu k jezeru. Na místo, kde se ze mě stal upír. Není to sice místo nejšťastnějších vzpomínek, ale koneckonců… Kdyby se to nestalo, tak bych ji nikdy nepotkal.

Upíra z ní nikdy neudělám, už jsem se rozhodl. Až zestárne a zemře, tak ji budu brzy následovat. Ale něco mi říká, že se nikdy nedostanu na stejné místo jako ona.

 

Panebože, co to tu píšu za sračky? Asi bych měl přestat psát, když jsem ožralej.