Future starts today, not tomorrow
4. chapter – Time is important
,,A person who trusts no one can’t be trusted.“
Jerome Blattner
*~*
Na Elenu to bylo toho dne přespříliš. Chtěla si udržet alespoň trochu racionálního myšlení, ale copak to šlo? Cestování v čase, Stefan unesen, její otec, který zřejmě věděl víc než jak odoperovat slepé střevo. Šla jí z toho hlava kolem, neustále se štípala, jestli se náhodou neprobudí. Co má teď udělat? Složila si hlavu do dlaní a nasávala jejich teplo.
Damon s Bonnie mezitím zapáleně diskutovali. Bonnie netoužila po tom přivolávat nějakou bránu, což se setkalo s Damonovou nepředstíranou nelibostí.
,,Tak to přiznej, je ti jedno, co se s ním stane. O jednoho upíra na světě míň,“ obviňoval Bonnie z nezájmu o Stefanův osud. Jeho obličej se již neschovával za kamenou maskou, naopak. Jasně dával najevo emoce, které jím prostupovaly. Tvářil se jako Narcissus, kterému satyr rozšlápl zrcátko a on se tak nemá kde shlížet. Nejraději by Bonnie na místě zakousl, jenže ji potřeboval. Navíc, dohoda je dohoda.
,,Záleží mi na Stefanově životu, ale nehodlám pomáhat tobě, aby sis došel pro Katherine. Přijdu na to, jak ho dostat zpět,“ oponovala. Po pravdě, netušila, jak ho zachránit. Pohled jí sklouzl na Elenu, jak tam sedí s hlavou schoulenou. Pocítila bolest, která kamarádku svírala.
,,To jsem zvědav, jak to chceš udělat. Ale jen do toho, rád se poučím něco o tvé nekončící čarodějné moci,“ skepticky poznamenal Damon, ,,no tak, skácej stromy, zbourej města nebo – přiveď zpět Stefana z minulosti. Já čekám. Ono se nic neděje? Nevyčítej si to, předpovídali bio tři, možná jen potřebuješ menší odpor větru.“ To Bonnie rozčílilo. On je tu ten, kdo ji žádá o pomoc a ještě si z ní bude utahovat?
Damon věděl, že pokud zpochybní Bonniiny schopnosti ohrozí byť i nepatrnou šanci na spolupráci. Na druhou stranu to byl jediný způsob, jak získat její podporu. Bonnie ovládla svůj hněv. Přistoupila k Eleně, která již dobrou čtvrthodinku nepromluvila. Vložila její třesoucí se ruce do svých, takže brunetka pozvedla zrak a pocítila náhlý příval energie.
,,Je to lepší, děkuju,“ Elena přivítala pozitivní sílu, kterou jí čarodějka předala. Konečně se mohla o něco opřít. Všechno špatné teď odsunula někam do pozadí, i když si ještě před chvílí byla jistá, že už není ani trocha místa, kde by se problémy daly skrýt.
,,Udělám to,“ zda teď Bonnie promlouvala k Eleně nebo k Damonovi ani jeden netušil. Důležité bylo, že se společně pokusí vyřešit stávající situaci.
Stefan se pomalu probouzel z bezvědomí. Celé tělo ho pálelo, hlava mu třeštila jako by v ní stál malý kluk a bouchal o sebe činelami. Původem vší té bolesti byly provazy napuštěné sporýšem, které mu přiškrcovaly zápěstí. Díky svému upířímu zraku se zorientoval i v naprosté tmě, která ho obklopovala. Čtyři holé kamenné stěny. Vpravo od něj se nacházel výklenek sloužící jako vchod do katakomby. Kde to k čertu jsem? Pomyslel si a snažil se vzpomenout, jak se na tohle krysami prolezlé místo dostal. Pamatoval si, že seděl ve svém pokoji a četl si deník Johnatthana Gilberta, když znovu ucítil to pnutí, co ho odtáhlo… do lesa? Přemítal, v mysli mu vyvstanul obraz mýtiny. Elena… Ne! Katherine! Jméno jeho bývalé přítelkyně se odrazilo od vlhkých zdí a vrátilo se zpět. Ztěžka dolehlo až ke Stefanovým uším. Neuvědomil se, že jej vyslovil nahlas – zlostně a nenávistně. Zaťal prsty v pěsti a celé tělo se napjalo. Sykl bolestí, když jeho tělem projela nová dávka sporýše uvolňující se z pout. Výtažek z té proklaté byliny zatemňoval mysl, nedovoloval mu probrat se natolik, aby dokázal přijít na důvod jeho pobytu v tomto pětihvězdičkovém hotelu. Znovu ty bolesti. Jakoby májový průvod procházel od temene až k zátylku. Dokonce slyšel i zpěvačku se zvonivým hlasem, jak ten rej doprovází veselou melodií lidové písně. Přísahal by, že zaslechl její kroky, sladěné do rytmu. Upadl snad do bezvědomí a něco se mu zdá?
Katherine přistoupila k vězni a lehkými doteky ho laskala na hrudi. Lišácký úsměv zdobil její tvář, která byla nyní jediným jasným bodem v místnosti. Stefan ucítil její přítomnost, stejně jako parfém květinové vůně, který ho dráždil na sliznici. To silné aroma ho probralo z delíria.
,,Katherine,“ vydechl, tentokrát bez jakéhokoliv citového zabarvení. Až nyní mu došlo, co se vlastně stalo. To Katherine ho zlákala, omráčila a spoutala. Našel v sobě poslední zbytek sil, aby doširoka otevřel oči a spatřil pobavený výraz.
,,Konečně sami. Čekala jsem věčnost na tenhle okamžik,“ poslední slova předala Stefanovi na svých rtech. Její polibky byly plné touhy, nedočkavosti, něhy. Avšak Stefanova ústa zůstala pevně semknutá. Ani nepootočil hlavu, stál sice s vypětím sil, přesto nehnutě. To Katherine rozezlilo: ,,zdá se však, že tvé nadšení z mé přítomnosti není ani poloviční. Dříve ti vřela krev a srdce bušilo jako bys běžel sprint. A to ani nemluvím o…“ Přejela rukou po Stefanově stehně směrem na sever. Jeho pohled vyjadřoval jediné – odpor. Katherine se odtáhla a zkoumala ty zelené duhovky.
,,Je ti sice již 162 let, ale upíři impotencí netrpí. Nechceš mi tím snad naznačit, že důvod tvého mrzkého libida jsem já, že ne?“ v očích jí zlověstně zaplálo. Zaťala své dlouhé nehty do Stefanovi kůže tak hluboko, že se na ní objevilo pět proužků krve, které se nakonec spojily v jeden, jež Katherine rozmazávala svým předloktím. Smyslně si olízla ruku, nespouštěje přitom oči ze Stefana. Ten vše snášel bez odporu.
,,Dřív jsem věřil, že máš srdce,“ dýchal přerývaně a na každou souhlásku vynaložil neskonalé úsilí, ,,jak říkáš, trochu jsem zestárl. Už myslím jen na to, jak se usadím, zasadím strom, postavím dům a budu se těšit ze zaslouženého stařeckého důchodu.“
,,Kdybys jen věděl, mladičký Stefane…,“ ignorovala jeho poznámky, ,,myslíš, že je čas tak řádný a neměnný? Že ať se stane cokoliv, čas je pro všechny stejný, stejně neúprosný? Ach, nic jsi se za tu dobu, co jsi upír nenaučil? To mě udivuje.“ Katherine nikdy neřekla nic bez postranního úmyslu. Stefan nechápal její úmysly. Pro upíry čas nehrál naprosto žádnou roli.
Bonnie stála uprostřed hořícího pentagramu a mumlala zaříkadlo. Damon s Elenou sledovali bedlivě trosky kostela. Nikdo z nich netušil, zda kouzlo bude fungovat, jestli vůbec objeví bránu do minulosti, kterou tu Katherine vytvořila. Elena mohla jen doufat. Doufat, že bude Bonnie úspěšná, že se jim podaří Stefana vrátit zpět. Zpět k ní. Zachytila Damonův pohled, stejně jako on její myšlenku.
,,V žádném případě,“ konstatoval suše, ,,půjdu tam sám. Jen bys mi překážela, přiznejme si to, nejsi moc šikovná.“ Věděla, že se ve skutečnosti bojí o její život.
,,Nevím, kdo poslední dobou neustále zachraňuje vaše krvežíznivé upírstvo,“ narážela na Atlantu i oslavu Dne zakladatelů, ,,kdo ti bude krýt záda? Komisař Rex?“
,,I ten by představoval pro všechny ty upíry, kterými se to tam jen hemží, větší nebezpečí než středoškolská roztleskávačka. Po kolikáte již se hádáme o tom samém, hm? Věř mi, přivedu ho zpátky,“ Damonova slova doprovodil záblesk oslnivého paprsku. Trojce se otočila právě tím směrem a spatřila otvor, vybouraný do zbytků zdi kostela, který ještě před chvílí zahalovalo magické zaklínadlo. Sytě žluté světlo ozařovalo mýtinu, skrze něj nebylo možné spatřit, co se skrývá za průchodem.
,,Nezapomeň ho znovu zakrýt,“ houkl na Bonnie a přiskočil k bráně. Naposledy se otočil za Elenou a zmizel v nedohlednu.
Zaslala: JenniferBlack