Zachránila mě!

Byl krásný slunečný den a já se nemohl dočkat hodiny, kdy přijede naše návštěva. Byl jsem opravdu zvědav. Oblékl jsem se do světlého obleku, který jsem měl přichystaný na posteli, a vydal se vstříc novému dni.

Moment, tohle už jsem jednou zažil!

Jakmile mě první paprsky slunce zasáhly do obličeje, uviděl jsem k našemu domu přijíždět kočár. Pocítil jsem zvláštní napětí, ruce se mi začaly chvět a srdce se mi rozběhlo obrovskou rychlostí, jako hejno kolibříků. Je tady, pomyslel jsem si.

Z kočáru vystoupila ta nejnádhernější žena, kterou jsem kdy v životě viděl. Její půvab a ladnost mi vzala dech. V ten moment, kdy na mě upřela své krásné hluboké oči, jsem zapomněl vše, co se slušelo říct.

Zhluboka jsem se nadechl, abych si pročistil hlavu, šel jsem k ní blíž a jako správně vychovaný gentleman jsem se uklonil a políbil měkce její bledou ruku.
„Vy musíte být slečna Piercová.“
„Prosím, říkejte mi Katherine.“Její hlas byl tak tichý a tak tajemný. Zněl jako šum motýlích křídel.

Schylovalo se k poledni a já se s Katherine procházel po zahradě. Pod slunečním světlem vypadala jako anděl, její modré oči byly bránou do samotné hloubi její duše. Řasy, které měla neskutečně dlouhé, se pokaždé, když se podívala dolů, otřely o růžově zbarvené tváře. Přesně vykrajované rty se samy nabízely k tomu, abych je políbil. Věděl jsem, že by se to neslušelo, ale nedokázal jsem se ubránit a jen tak si to v mysli představoval. Jak musí být hebké a teplé. Přesně by pasovaly do souhry s těmi mými.
„Stefane?“ vytrhla mě Katherine z mého fantazírování.
„Ano?“ zeptal jsem se zmateně.
„Vy mě vůbec neposloucháte!“ vyčetla mi.
„Moc se omlouvám, madam, ale trochu jsem se v duchu zatoulal,“ zastyděl jsem se při své upřímné odpovědi.
Všimla si toho. „Jaké krásce dáváte přede mnou přednost?“
Teď jsem se opravdu červenal. Kdyby jen tušila.
„Žádné, to bych si nedovolil,“ odpověděl jsem.
„Proč mám takový pocit, že mi lžete?“ vysmála se mi.

Najednou jako by někdo přetočil film. Stál jsem na naší zahradě za domem a oči jsem upíral na zamilovaný pár. Mladík stál opřený o starý rozložitý javor a se vší touhou pozoroval dívku, která se houpala na houpačce a líbezně se smála. Znal jsem ten smích. Znal jsem toho mladíka a znal jsem i tu dívku. Katherine a Damon. Chtěl jsem se za nimi vydat, ale nohy mě neposlouchaly. Nezbylo mi nic jiného než s krvácejícím a rozedraným srdcem sledovat jejich romantickou chvíli. Damon právě opatrně zastavil houpačku a Katherine mu podala ruku. Na jeho místě by všichni muži dnešních poměrů pomohli dámě pouze vstát. Žádný z nich by neměl dost odvahy, aby udělal to, co on.

S obrovskou vášní, která mu plála z každého centimetru jeho kůže, si Katherine přitiskl k tělu. Její oči vyzařovaly stejné vzrušení, jako ty jeho. Obával jsem se toho, co přijde, protože jsem naprosto přesně věděl, co se za několik málo okamžiku stane. Přestože jsem odvrátil pohled, v mysli se mi rýsovala scéna s veškerými detaily, o které jsem nestál. Damon studoval linii jejího obličeje, lehce přejížděl ukazováčkem přes její růžové líce, až se dostal k jejím plným rtům, o kterých jsem já snil, že je někdy budu moci políbit. Ale teď je líbal on. Byl to polibek plný vášně a odevzdání. Pocítil jsem nové druhy citů, které jsem až doposud znal jenom z knih – žárlivost a závist. Žárlil jsem a zároveň jsem mu záviděl ten pocit, který právě cítil. Všechnu tu lásku, kterou jí mohl v jediný okamžik dát. Ale já už neměl, co rozdávat. Vsadil bych vše, že jsem skutečně slyšel, když se mé srdce rozlomilo a do mého nitra se vedrala věčná a nekonečná samota.

V ten moment jsem se vymrštil na posteli, protože mě probudil něčí velmi hlasitý řev. S hrůzou jsem zjistil, že to já jsem jeho původcem. Ruce jsem měl celé zpocené a dýchal jsem přerývaně. Nemohl jsem si vzpomenout, kde jsem, kdo jsem a co se děje. Jediné, co jsem věděl naprosto přesně, bylo, že ten pocit neskutečné samoty stále přetrvával.

Když jsem se zhluboka nadechl, všechno se mi začalo vracet a mě zaplnil pocit úlevy. Jsem Stefan Salvatore, ležím ve svém pokoji a dnes se žením. Při té představě mi zacukaly koutky úst.

Po pár hodinách jsem si už na svoji podivnou noc plnou dramatických vzpomínek a snů ani nevzpomněl. Teď jsem stál v nejstarším kostele ve Fell´s Church a díval se na to nejdokonalejší stvoření na světě. Ještě pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že by mi mohlo být dopřáno tak velké štěstí.

Na konci uličky stála ona. Ve sněhobílých šatech, které jí padaly až na zem a odhalovaly ramena. Vypadala božsky.
Ne, ona nemohla být určena mně.

Uslyšel jsem šustit satén na jejím těle. Všichni přítomní vstali, aby nevěsta mohla projít špalírem až ke svému vyvolenému. Vydechli údivem, jak moc je zasáhla její krása. Když došla až ke mně, okamžitě mě chytila za ruku a propletla naše prsty. Věděl jsem, že už ji nikdy nepustím.

„Já, Elena, odevzdávám se tobě, Stefane, a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám úctu, lásku a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé na věky věků. K tomu ať mi dopomáhá Bůh. Amen.“
Projela mnou vlna naděje, že přece jen nejsem zatracený.
„Já, Stefan, odevzdávám se tobě, Eleno, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám úctu, lásku a věrnost…“ z ničeho nic jsem u vchodu do kostela koutkem oka zahlédl stojící postavu. Stačila jedna vteřina, jediný pohled na ironický úsměv na jeho tváři, a věděl jsem, kdo nás poctil svou návštěvou. Ne, tuhle chvíli mi nevezme! A pokračoval jsem ve svém zavazujícím slibu: „Že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé na věky věků. K tomu ať mi dopomáhá Bůh. Amen.“
Teď jsme byli spoutáni, cítil jsem to.
„Nyní vás prohlašuji za muže a ženu,“ pronesl kněz, „můžete políbit nevěstu.“
Nemusel mě pobízet dvakrát. Neznal jsem nádhernější pocit, než když jsem se mohl dotknout těch rtů, které patřily mojí ženě!

Od toho okamžiku mě nezajímal Damon, stojící ve dveřích, ani spousta hostů, kteří na nás koukali dojatými pohledy. Jediné, na čem opravdu záleželo, bylo, že ona dokázala mé srdce poskládat zase zpět a naplnit ho mnohem mocnějším kouzlem, než kdy mohlo pocítit. Přetékalo láskou, která neznala hranic a zahltila mě naprostým pocitem blaha, štěstí a naděje.

„Miluji tě víc, než si dokážeš představit, a každičký den po zbytek věčnosti ti to budu připomínat. Děkuji. To díky tobě mé srdce začalo znovu bít!“
Letmo se usmála a znovu mé horoucně políbila.

Zaslala: Lucie