Beauty & The Beast – Část 1: Kapitola 3

Část 1 – 1923:
Kapitola 3.

Pro normálního člověka se může zdát, že Annie Stevensonová je obyčejná dívka. Pro upíra, který prahne po krvi, se ovšem stane něčím úplně jiným. Hned po prvním setkání Damon ví, že tahle lidská bytost mu přinese něco, na co ani on nebyl připravený.

 

Annie si při procházce parkem dávala načas. Měla ještě nějakou tu chvíli k dobru a tak ji využila pro sebe. Jen pár bloků odsud se nacházel hudební klub, kam chodila každou sobotu a neděli večer pomáhat s obsluhou. Nebyla to kdoví jaká práce, ale dostávala za to tolik peněz, aby společně s výplatou od paní Websterové utáhla svůj malý byt a studium. Nemohla si sice pořizovat hezké šaty, šperky, kabelky a boty, ale ona si na módu stejně nikdy nepotrpěla. Nakupovala ve výprodejích a neměla v plánu ostříhat si vlasy, i když to teď bylo hrozně v módě. A ke všemu byli kadeřníci nehorázně předražení.

Byl zrovna krásný sluneční podzimní den. Paprsky si pohrávaly se zabarveným listím a zahřívaly mokré a uschlé trávníky, které pak voněly skrz celý park. Studeným vzduchem se nesla vůně strojního průmyslu, jehož budovy byly postavené nedaleko. Auta troubila, lidé se smáli a vůbec to vypadalo jako jedno z těch nádherných odpolední, které Annie milovala.

K baru Zlatá jiskra dorazila o něco dříve, než měla v úmyslu. Dnešní večer byl mimořádný. Plakáty visely už týdny dopředu a úplně všude. I tady na dveřích si mohla přečíst, že dnes vystoupí pianista Duke Ellington i se svým nově založeným orchestrem. Nedokázala si sice představit, kam se do malého klubu vejde celý orchestr, ale moc se na vystoupení těšila.

 

Venku už se pomalu stmívalo a Damona probudilo hlasité tlučení na dveře. Zavrčel, chtěl spát ještě aspoň několik hodin. Co na tom, že by promeškal západ slunce nebo dokonce nějakou tu večeři. Měl svůj prsten a mohl si dělat, co chtěl, kdy chtěl a jak chtěl. Byl upír, nejspíš jeden z mála ve městě.

„Pane Salvatore.“ Za dveřmi se ozval křik a další bušení.

„Tady policie, otevřete!“ Otočil se na bok a pohled mu padnul na mrtvou dívku na křesle. Obrátil oči v sloup a pak konečně vyšel z postele. Po cestě ke dveřím popadl jednu nedopitou sklenici alkoholu a odemkl.

„Přejete si, pánové?“ usmál se na ně nevinně.

„Dostali jsme hlášení, že… „“

„Ach jistě, noční klid. Omlouvám se, trochu jsme to včera s dívkami přehnali.“ Skočil mu do řeči.

„Můžete nás pustit dovnitř, prosím?“ požádal strážník příkře.

„Víte… „“ Damon se otočil za sebe. „Mám tu teď docela nepořádek, jestli mi něco potřebujete, zeptejte se rovnou.“

„Co víte o těchto ženách?“ strčil mu pod nos tři černobílé fotografie. Damon se na ně zamračil, jako že přemýšlí.

„Všechny tři se mnou strávily noc.“ Přiznal nakonec. „Tahle.“ Ukázal na Amélii. „Odešla už za brzkého rána. Tahle,“ řekl a vzal do ruky fotku Margareth, „se jmenovala Margareth, skvělá dáma, odešla odpoledne hned po tom, co se okoupala.“ Nakonec vzal do ruky třetí fotku, „tahle se vypařila někdy v poledne?“ nasadil přemýšlivý tón a zvedl pohled nahoru.

„My jsme ale dostali hlášení, že dvě z nich nikdy neopustily hotel.“ Zamračil se na něho policista.

„No, možná šly nějakým zadním vchodem?“ pokrčil rameny.

„A možná, že jsou stále někde tam.“ Kývl mu za záda. „Odstupte z cesty, prosím.“

„Je tohle opravdu nutné, pánové?“ rozhlédl se po zbylých třech policistech.

„Jménem zákona, odstupte.“ Zakřičel jejich velitel a už se napřahoval.

„Dobrá, dobrá, počkejte chvíli, jenom tady trochu uklidím.“ A zavřel jim dveře před nosem. Pak se rozhlédl po svém pokoji. Neměl tušení, co bude s těmi těly dělat ani jak narychlo ovlivnit čtyři strážníky. Nakonec se rozhodl, že bude improvizovat. Obě mrtvé ženy nacpal pod postel, srovnal nějaké oblečení a vpustil strážníky dovnitř. Velitel šel jako první a nejdřív prošel ložnici a koupelnu. Pak si ho Damon vzal na chvíli stranou.

„Vidíte, strážníku, říkal jsem vám, že tady nikdo není.“ Usmál se na něho a vzal ho kolem ramen. „A teď řekněte svým mužům, že už jste viděli dost a odejděte.“ Upřel na něho svůj modrý pohled. Policista zamrkal.

„Pánové, už jsme viděli dost, odcházíme.“ Křikl na ně hned v zápětí.

„Moc mě těšilo,“ řekl Damon, když všichni mířili ke dveřím. „A mohli byste na recepci vyřídit, že potřebuju úklidovou službu?“ požádal a velitel přikývl, pak mu zasalutoval a opustil jeho pokoj. Damon za nimi zavřel dveře a pohled obrátil na svou postel. Stáhl z ní plachtu a zabalil do ní obě těla, pak se oblékl a bleskově si sbalil kufr. Tohle místo už ho nudilo. Zrovna zacvakl přezky, když se ozvalo další tiché ťukání. Otevřel a vpustil uklizečku dovnitř. Svůdně se na ni usmál a žena celá roztála.

„Mohu vás o něco poprosit?“ naklonil se k ní, ještě než vjela dovnitř i s velkým vozíčkem.

„Jistě.“

„Během úklidu pokoje nebudete s nikým mluvit a až vynesete všechny odpadky, zapomenete, co jste viděla.“ Další ovlivnění už nemůže být na škodu.

„Zapomenu, co jsem viděla.“ Zopakovala po něm.

„Tak to má být.“ Opustil pokoj, odhlásil se na recepci, zaplatil a šel se přestěhovat do dalšího předraženého hotelu.

 

Zlatá jiskra se začala plnit lidmi. Bylo něco kolem sedmé, venku už se zatáhlo a lehce poprchalo. Bohatí i chudí, mladí i staří. Jazz v téhle době milovali všichni. Annie čekala za barem, až ji vyšlou obsluhovat mezi stoly a do boxů.

Klub byl celý sladěný do modré a zlaté a vypadalo to velice honosně. Pro lepší zvukovou izolaci byly po stěnách rozvěšené závěsy a to i přes to, že tu bylo minimum oken. Podnik byl ve sklepení, jelikož za to byl nižší podnájem. Ale i tak z něj majitel dokázal udělat hezké a prosperující místo.

„Annie neviděla jsi Margareth?“ poklepal jí na rameno vysoký černovlasý muž.

„Neviděla.“ Zakroutila hlavou.

„Snad se příliš nezpozdí, dneska tady bude narváno.“ Rozhlédl se kolem a zase odešel pomáhat orchestru vybalovat nástroje.

Annie zůstala u baru a rozlévala pití těm, kdo si řekli. Občas se rozhlédla po svojí spolupracovnici Margareth, ale po osmé hodině už bylo celkem jasné, že se neukáže.

„Možná onemocněla.“ Napadlo ji, když majitel naštvaně procházel kolem.

„Jo, anebo je zase s nějakým tím svým mladým chlapečkem.“ Odsekl podrážděně a odešel. Annie se jenom modlila, aby se její nadřízený rychle zase zklidnil a šel jí pomoct za bar. Sama by to tu dnes asi neutáhla.

 

Taxi zastavilo před nově otevřeným hotelem Belden Stratford a Damon vystoupil. Budova měla očividně historické základy, horní poschodí už ovšem ne. Taxikář mu vytáhl kufr a předal ho poslíčkovi, který čekal před hlavními dveřmi. Poslíček kufr naložil na vozík a odvezl ho k recepci. Žena za pultem už se nadechovala, že ho mile přivítá.

„Dobrý večer, přál bych apartmá pro manžele.“ Damon byl však rychlejší. Hodil na stůl několik bankovek a upřel na ni svůj nedočkavý pohled.

„Přeji příjemný pobyt.“ Neotálela a podala mu klíče. Upír okamžitě zamířil ke schodům a ani nekontroloval, jestli jde poslíček za ním. Vyšli do čtvrtého patra a Damon odemkl, počkal, než se mladý chlapec dobelhá i s kufrem ke dveřím a dal mu spropitné. Pak teprve vešel. Nejdříve se ocitl ve velkém obývacím pokoji, ze kterého vedly troje dveře, jedny s mosazným nápisem koupelna, druhé bez označení a třetí prosklené na terasu. Odhodil zavazadlo na velký gauč a zamířil na balkón. Rozevřel dvoukřídlové dveře a vstoupil na malou terasu. Na každé straně byl jeden velký květináč s nějakou jemu neznámou dřevinou a umělecky kované zábradlí. Stoupl si až k okraji a rozhlédl se. Výhled byl impozantní. Přímo naproti hotelu přes silnici byl Lincolnův zoologický park a několik muzejních budov. Dál za stromy se rýsovalo už jen jezero Michigan ozářené světlem západu slunce, které se linulo z druhé strany.

Zaposlouchal se do ruchu velkoměsta a téměř okamžitě dostal chuť na něco malého k snědku. S vybalováním se neobtěžoval. Oblek měl čistý, jenom skočil do koupelny a omyl si obličej. Pak zamkl pokoj a v zápětí se mohl vydat do ulic. Už z balkónu slyšel hudbu, která přicházela z blízkého baru, a při východu z hotelu si přečetl plakát o koncertu jednoho ze současných jazzových umělců. Měl rád jazz a měl rád, jak se při něm ženy uvolnily. Byly pro něj pak snadnější kořistí.

Vyšel na chodník a rychlým krokem si to zamířil ke klubu, který byl jen pár bloků odsud. Procházel kolem spousty lidí. Několik dívek, které minul, by si mohl i vybrat, ale ne dnes. Tento večer měl chuť na něco speciálního. Ženy, které na něj už teď shlížely lačně, byly lehkou kořistí a Damonův mlsný jazyk prahnul po něčem zcela jiném.

Na protější straně silnice zastavilo auto. Hned na to z něj vystoupily dvě dívky, upír je chvíli sledoval. První vyšla bruneta, zdánlivě tichá a obyčejná. Narovnala se a ohlédla, aby mohla pomoci kamarádce. Ale tuhle přece znal! Blondýna se taky narovnala a rozhlédla. Pak mávla na řidiče a i s kamarádkou se vydala přes cestu do klubu, který byl hned naproti.

Damon zrychlil, aby je stihl dohonit. Tohle bylo přesně to, po čem dneska toužil. Hezká, bohatá a sladká blondýnka jako předkrm.

„Slečno,“ zavolal a několika dlouhými kroky byl u ní, „něco vám upadlo.“ Usmál se mile a ukázal jí bílý kapesníček. Byl to starý trik, ale vždycky fungoval.

„Ten, ale není můj.“ I pod chabým pouličním světlem bylo vidět, že se pod Damonovým upřeným pohledem začervenala. Kamarádka vedle ní několikrát přeskočila očima z Bessie na neznámého muže a pak se tiše odporoučela pryč.

„Opravdu?“ Zklamaně ho zase schoval do kapsy.

„Opravdu,“ zasmála se. „Měla bych jít.“ Ukázala za sebe, když Damon stále mlčel.

„Smím vás tedy alespoň doprovodit dovnitř?“ Nabídl jí rámě. Zaváhala a změřila si ho od hlavy až k patě. Věděl, že to udělá. Bohaté dívky si dávaly pozor, koho jsi pouští k tělu.

„Jen, když mě pak pozvete na skleničku.“ Obdařila ho zářivým úsměvem.

 

„Annie!“ Někdo ji chytil za ruku. Trhla sebou a otočila se.

„Ethel!“ Oddechla si a odložila prázdný tác. Pak kamarádku na přivítanou objala. „Kde je Bessie?“ Rozhlédla se vzápětí.

„Venku.“ Ethel se neubránila šibalskému úšklebku.

„Pročpak?“ Zamračila se Annie a stoupla si za bar.

„Zastavil ji nějaký… „“ pokrčila rameny.

„Mladý muž?“ Dokončila za ni Annie větu.

„Ah, už jsou tady.“ Uculovala se Ethel. „Půjdeme si sednout k nějakému stolu. Přijdeš pak na chvíli za námi?“ Ujišťovala se.

„Ráda bych, ale Margareth dnes nedorazila, nevím, jestli budu mít čas.“ Začala míchat nějaké drinky a rozlévat je do koktejlových sklenic.

„Však během koncertu lidi příliš nepijí.“ Mrkla na ni spiklenecky a odešla za Bessie ke stolku, kam se usadila i se svým novým úlovkem. Annie byla zvyklá, na Bessiiny muže a známosti. Jak by ne, její kamarádka byla krásná, bohatá a odvážná. To ona sama by nikdy nedokázala, měla štěstí, že ji vůbec James pozval ven. Kdo ví, jestli to už Ethel řekl?

„Hej, co tu stojíš?“ Hodil před ni majitel několik lístků s objednávkami.

„Pardon, já jsem jenom… „“ nadechla se, ale pohled, který jí věnoval, ji umlčel. „Omlouvám se,“ špitla nakonec a dala se do připravování drinků.

 

Když vešli, nerozhlížel se. V zátylku mu však nepříjemně zašimralo a po zádech přejel mráz. Že by se něco dělo? Pohlédl na svoji společnici, ale všechno se zdálo v pořádku. On byl zdvořilý gentleman a v duchu už si představoval, co všechno by se s touhle bohatou slečinkou dalo dělat. Ona se svůdně usmívala a čas od času něco pošeptala svojí kamarádce. Nikdo příliš nemluvil a spíše poslouchali několik prvních písní Duka Ellingtona a jeho orchestru. Párkrát se mezi nimi propletl barman a oni si tiše objednali. Damon pak celou objednávku se samozřejmostí zaplatil a už jenom poslouchali jazz a čekali na přestávku, aby mohli začít zdvořilou konverzaci. Upír nikam nespěchal, byl ještě plný od včerejší noci. Stále však cítil lehké šimrání, které se mu posouvalo nahoru a dolů po páteři.

Lehce se napil whisky, kterou měl nalitou v elegantní sklenici a pozoroval, jak hudebníci odehráli posledních pár tónů, sklidili potlesk a odešli z pódia odpočinout si před dalším dvacetiminutovým úsekem. Bessie se k němu naklonila.

„Ani jsme neměli tu možnost se představit.“ Natáhla k Damonovi ruku. „Jsem Bessie. Bessie O’Henryová.“ Upřesnila.

„Damon Salvatore.“ Potřásl si s ní. Jméno O’Henry znal moc dobře, a jestli tohle byla opravdu jeho dcera, tak byl dneska jeho šťastný večer.

„Tohle je moje kamarádka Ethel.“ Ukázala vedle sebe a Ethel se na Damona přívětivě usmála.

„A támhle jde naše věčně upracovaná… „“ zbytek věty zanikl Damonovi do ztracena.

„Dáte si ještě něco?“ Svět jako by se zastavil. Vlasy měla svázané dozadu do ledabylého uzlu, aby jí nezavazely při práci. V něžných útlých ručkách třímala bloček a tužku přichystanou k zapisování. Když mu pohlédla do tváře s tím svým bezstarostným úsměvem, cítil se, jako by se mu srdce znovu rozbušilo. V jejích čokoládových očích se topil. Polila ho vlna horka. Zatnul ruce v pěst a sklenička s whisky jako by najednou zmizela. Do dlaně mu vystřelila prudká bolest.

„Oh, panebože!“ Bessie se vyděsila. Damon sebou trhl a pohlédl na svoji ruku. Rozbité sklo se mu zarylo do dlaně.

„Přinesu, lékárničku.“ Annie se otočila.

„Ne!“ Prudce si stoupl a zdravou rukou popadl její paži, aby ji zastavil. Když se dotkl její porcelánově bílé kůže, přísahal by, že cítil jiskření.

„Jak by ne, vždyť… „“ větu nedokončila. Damon s rukou ucukl. Dívka oněměle sledovala jeho obličej, jak v něm zápasí se všemi možnými emocemi. On zase slyšel, jak se její srdce prudce rozbušilo.

„Opravdu.“ Vytrhl si z ruky několik kusů skla. „Nic to není,“ zamumlal nakonec a rychle utekl z baru.

„No páni, viděli jste to?“ vydechla Bessie a vzhlédla k Annie, která ještě stále sledovala dveře, kde pro ni zatím neznámý muž, zmizel.

 Zaslala: Night.Being