Správná volba (8)

Stefan nevěděl kam jít. Šel lesem, o směru nepřemýšlel. Myslel na Rebeccu a Elenu. Obě jsou tak jiné. Elena je laskavá, pro přátele by se rozdala. Rebecca je sobecká a přátele nemá. Začalo se rozednívat a Stefan se rozhodl vrátit se k továrně, chodil okolo, hledal místo, kde by mohla být. Pak uslyšel slabé rány. Jako by byly někde hodne daleko. Rozkopnul hlavní dveře továrny a šel za zvukem, který pomalu zesiloval. Když stál přímo u dveří, do který z druhé strany někdo bušil, v naději, že je to Rebecca začal kříčet. „Becco?!“

Pak bylo chvíli ticho. Nakonec se ozvalo tiché, roztřesené: „Stefane?“

,Je to ona!‘ Zaradoval se v duchu a hledal něco, čím ty dveře otevře. „Jsi v pořádku?“

„Ne, ta malá dě*vka mě totálně zničila, odveď mě odsud, prosím.“ V jejím hlase byl znát strach.

Stefan nakonec pod jednou rohožkou objevil nějaký klíč. Zkusil odemknout… podařilo se. Otevřel dveře, vzal Rebeccu na záda a utíkal, jak nejrychleji uměl.

„Jak se to tedy stalo, Damone?“ Zeptala se v posteli Elena.

„Když sis šla lehnout, že tě bolí hlava, šerifka Forbesová ti napsala na mobil, že se s tebou chce sejít u té továrny, ale protože jsi spala, rozhodl jsem se jet místo tebe a zprávu jsem smazal, aby ses na mě nezlobila, že jsem tě nevzbudil. Když jsem odcházel, Rebecca a Stefan neměli co dělat a řekli, že pojedou se mnou. Když jsme tam přijeli, nikdo tam nebyl, šli jsme se porozhlédnout, vešli jsme do toho sklepa a dveře se zavřely, pak přišla Tatia s několika dalšími upíry a svázali nás, když jsme jí nechtěli říct, kde ty a Katherine jste, stříleli do nás, polévali nás sporýšem atd. Rebecca ale s námi nebyla, tu si někam odvedla. Myslel jsem, že nás zabijí a dokonce jsem si to i přál, ale neudělali to, hledali tebe.“ Na chvilku se odmčel a pak dodal: „Strašně jsem se o tebe bál.“

„Já o tebe taky.“ Přiznala Elena a nechala se od Damona políbit na čelo. „Ale mám strach i o Stefana. Cožpak nechápe, že je to moc nebezpečné?“

Damon žárlil… ,Žárlím zbytečně! Miluje mě! Je správné, že má o mého bratra strach! Jsou přátelé!‘ Uklidňoval se v duchu, aby neměl takový vztek. Když konečně vedle Eleny usnul, zdálo se mu, že je člověk a že si vzal Elenu a mají 2 děti. Přišel večer domů, z kuchyně ucítil večeři a dostal od Eleny pusu na tvář. Všichni si sedli ke stolu a jedli. Děti jim vyprávěly, co dělaly ve škole a on a Elena se usmívali….

Probudily ho vrzající parkety. Sešel dolů, ze schodů… Nikde nikdo nebyl a zvuk vycházel ze sklepa. Sešel tedy do sklepa a tam, na staré pohovce, kterou tu ještě nechal Zach, ležela Rebecca a u ní klečel Stefan, hladil ji po vlasech a vyndaval jí kulky z těla, tak si Damona ani nevšimli, ten se opřel o stěnu a poslouchal.

„Lásko, počkej… Teď to bude bolet.“ Šeptal jí a pak vytáhnul kulku z krku.

„Stefane, prosím… Rychle, bolí to.“ Reagovala příšerným chraplákem a měla pevně zavřený oči.

Damon se narovnal a šel Stefanovi pomoci, vytáhaval kulky a občas i kusy nějakýho plechu. Stefan si ho vůbec nevšímal, zatímco Rebecca se na ně oba usmála, i když měla slzy v očích.

„Nechápu to, proč i tebe… Nemáš s Elenou nic společného. Proč tě nepustila?“ Ptal se Stefan, skoro jakoby sám pro sebe.

„Hledá mého bratra.“ Odpověděla potichu.

Když skončili Damon se zvedl a beze slova odešel. Vracel do své ložnice.

Procházel halou a chtěl jít nahoru po schodech, když se najednou rozlítly hlavní dveře. A v nich stála nádherná Původní dvojnice Petrova. „Kde je Elena?!“

Zaslala: Kristen

Web: www.crayon-girl.blog.cz