Future starts today, not tomorrow (13)

13.chapter – Salvator’s residence

,,You know how when you’re listening to music playing from another room? And you’re singing along because it’s a tune that you really love? When a door closes or a train passes so you can’t hear the music anymore, but you sing along anyway… then, no matter how much time passes, when you hear the music again you’re still in exact same time with it. That’s what it’s like.“

Music from another room

*~*

Elena seděla s Damonem v kočáře. Na jízdu koňským povozem zrovna zvyklá nebyla, nedělalo jí dobře, jak nadskakoval při každém sebemenším hrbolku. Fakt, že se na ni mezitím zubilo Damonovo ještě lidské ‚já‘, jí na klidu také nepřidával. Snažila se mluvit, co nejméně. Neustále trnula strachy, že při každém jejím následném slově vyjde najevo, že ona není upírka, Katherine a dokonce ani nikdo z této doby. Její společník se však choval dosti neodbytně a neustále se snažil nadhodit společnou řeč.

,,Už jsi se rozhodla s kým… teda chci říct… určitě už jsi vyloučila Stefana jako svůj eskort na plese Zakladtelů.“ Choval se arogantně. Jak typické. Sebevědomí mu nechybí.

,,Právě naopak. Stefan bude tím nejlepším doprovodem,“ odsekla mu a znovu se zahleděla z okna. Ne, že by snad něco skrz nepropustnou tmu viděla, ale jiný způsob, jak dát najevo svou neochotu konverzovat, nenašla. A taky nestála o Damonův ublížený pohled. Koukal teď jako by na Vánoce dostal místo slibovaného vojáčka pletené ponožky.

,,Nemůžu uvěřit, že stále dáváš přednost jemu, když ti nabízím všechno, na co si jen vzpomeneš! Miluju tě, Katherine. Zabíjel bych pro tebe. Co víc ještě chceš?!“ Oči mu žhnuly vášní. Chytil Elenu za předloktí a přitáhl ji k sobě. V tu samou chvíli kočí prudce zastavil a setrvačnost zapracovala. Spadla mu přímo do náruče. Nebyl by to Damon, aby nevyužil situace. Pevně ji sevřel a políbil na rty, které již nestačily vyslovit „ne“. Kočí otevřel dvířka kočáru a přerušil tak Damonovu chvíli, těsně předtím než by to udělala Elena, daleko nevybíravějším způsobem, který by se mu jisto jistě nezamlouval. Namísto toho Elena vystoupila až příliš ukvapeně, nenechala muže, aby jí pomohl. Kéž by to byla udělala. Přitom, jak se mermomocí snažila dostat se ven z toho vratkého dopravního prostředku, zaškobrtla o první schůdek a spadla hodně nešikovně na zem. Ani se nestihla otočit, Damon už klečel u ní a starostlivě ji stavěl na nohy.

,,Au,“ sykla Elena, když došlápla na pravou nohu a čerstvě zvrtnutý kotník se hlásil o slovo.

,,Co? Noha? To bude vymknuté,“ rozumoval Damon a prohmatával jí nohu. Ne, vážně? To bych bez tebe nepoznala, myslela si ironicky. ,,Pojď.“

,,Ráda bych, ale jaksi…“ Nemusela pokračovat, protože Damonova pobídka neznamenala chůzi, ale opětovnou pozvánku do jeho náruče. Nesl ji směrem k obrovskému domu, sídla Salvatorů.

Vynesl ji až do patra, kde se nacházely ložnice. Počínal si velmi neobratně při otevírání dveří, nicméně se mu to nakonec podařilo. Pokoj nebyl nijak zvlášť velký. Dominovala mu obrovská postel, do které Damon Elenu jemně položil.

,,Donesu ti obklady, jen se nehýbej, hned jsem zpátky,“ chvíli panikařil a přešlapoval na místě, dokud ho Elena nepobídla, že zábal by zrovna přišel vhod. Využila toho, že je pryč a rozhlížela se po pokoji. Kdy jindy? Měla by ho přece znát, když je to Katherinin pokoj. Poznala to podle společného portrétu Katherin a jejích rodičů, který stál na skříňce pod oknem. Z okna spatřila nějaké děti, jak si hrají v zahradě. Tohle je šílenost! Co si myslela, že dělá? Stefan tu určitě není a ona místo toho, aby ho hledala, si zvrtne nohu. Znovu obviňovala Damona ze všeho, co se za posledních pár hodin přihodilo.

,,Tak,“ vřítil se výše jmenovaný dovnitř bez zaklepání. V ruce držel obvazy a podivnou mast. Posadil se na kraj a Eleninu nohu si položil do klína. Potřel jí mastí nejprve kotník, potom i celou nohu. Příjemně to chladilo. Neustále sledoval dívčin výraz, aby se ujistil, že jí nezpůsobuje bolest. Když skončil, nohu pevně zavázal obinadlem, aby pevně držela.

,,Hotovo,“ prohlásil spokojeně a sledoval svůj zákrok první pomoci, ,,budeš nejspíš muset tančit jen  v posteli. Oznámím tu smutnou zprávu Stefanovi, neboj.“ Ušklíbal se. Eleně poskočilo srdce při jeho jméně. ,,Vlastně, řeknu mu to, až se vrátí.“

,,Odkud?“ podivila se.

,,Jel doprovodit Garyho do přístavu. Jistě ti to nezapomněl oznámit…“ Kdo je Gary, pomyslela si Elena, ale nahlas otázku nevyslovila.

,,Musím teď za otcem. Jakmile to vyřídím, příjdu se na tebe podívat. Kdybys cokoliv potřebovala, stačí zazvonit,“ ukázal na stříbrný zvoneček na stolku. Zvedl se a nechal Elenu jen s jejími myšlenkami. Musela uznat, že byl straostlivý a ochotný. Ne, je vlezlý! Postaral se o mě… Ale kdoví, co za to bude chtít! Viděla ho ve dvou světlech a neustále se v ní praly dvě části, s opačnými názory. Jedna ho nesnášela a očerňovala, druhá se ho snažila bránit.

,,Dobrý den, pane Salvatore, přišli jsme za slečnou Katherine,“ pronesl zdvořile mladý, velmi pohledný muž.

,,Odjela z města,“ odpověděl nato Stefanův a Damonův otec.

,,Vskutku… A kdy asi tak plánuje návrat?“

,,To nevím. Proč ji hledáte?“

,,Omluvte mou nezdvořilost, ani jsem se nepředstavil. Jsem Klaus Visconti, právní zástupce ve věcech dědictví. Mám za úkol seznámit slečnu Petrovovou se všemi podrobnostmi ohledně její pozůstalosti.“

,,Ale pokud vím, odjela právě proto, aby se s vámi setkala,“ nechápal pán domu. Další z podivných Katherininých tajemství?

,,Nejspíš to bude chyba byrokracie. Zůstaneme ve městě, prosím, vyřiďte jí, že je očekávána.“ S těmito slovy podal panu Salvatorovi ruku a vyprovodil se sám ke dveřím, následován svým věrným sluhou. V hale se minul s Damonem, který spěchal do otcovy pracovny. Zaklepal na dveře a vstoupil. Nečekal žádný příjemný rozhovor. S otcem už se hádali dlouhé měsíce. Od té doby, co se poprvé zmínil o tom, že odejde z armády. Pamatuje si ten večer, otec ho poprvé v životě uhodil a on měl tisíc chutí oplatit mu to. Copak si pro něj asi připravil tentokrát?

,,Pojď dál, chci s tebou mluvit.“ Otec se na syna ani nepodíval. Opovrhoval jím. Proč se jen zdánlivě nemůže podobat na svého mladšího bratra? Damon usedl do křesla, ve kterém si pár minut zpátky hověl Klaus.

,,Takže? Co je to dnes?“ vyptával se Damon otráveně.

,,Jde o ples Zakladatelů.“

,,Jen to ne! Nepřipomínej mi ten směšný ples, na kterém se všichni budeme tvářit jako šťastná a spokojená rodinka.“ Podepřel si rukou bradu a vykouzlil otrávený pohled.

,,Chci, abys nás ušetřil tvých poznámek a vtipků,“ vyslovil svou žádost starší Salvator.

,,Vtípků? A já už myslel, že jste nezahlédli humor ani z jedoucího kočáru, natož abyste ho poznali v praxi,“ opáčil jedovatě a sáhl do krabičky s doutníky, která ležela na pracovní desce.

,,Přesně těhle. To ale není všechno, o čem jsem chtěl mluvit. Dnes po půlnoci se stalo v osadě neštěstí…“

,,Slyšel jsem.“

,,Ano? Od koho?“

,,Jel jsem tam. Pro Katherine.“

,,Ta přece odjela z města.“

,,Je ve svém pokoji.“ Pana Salvatora to zmátlo, ale musel synovi říct něco důležitějšího.

,,Nemyslíme si, že to udělal člověk, Damone. Potřebuji, abyste v noci neopouštěli dům a připravili se, že už brzy se připojíte k Radě.“

,,Zase ty báchorky o zlých démonech a upírech? Kdybyste raději hledali skutečné vrahy,“ opět zahrál, že nic neví a nikdy žádného upíra neviděl.

Nenašel ji. Prohledal tu zatracenou stodolu odshora dolů a Elena nikde! Kam zmizela? Nestalo se jí něco? Jestli ano, v životě si to neodpustí. Celý znepokojený teď pobíhal po okolí a snažil se zaslechnout byť jen zmíňku o ní. Kolem prošla dívka a Damonův nos zaplavila neodolatelná vůně. Znovu ta nepřemožitelná žizeň! Drásala mu hrdlo, rozrývala žíly. Čekal schovaný ve stínu stromu než příjde blíž. Hlad mu zatemnil mysl. Už jen kousek…

Zaslala: JenniferBlack