Unbelievable (1)

Milý deníčku, dnešní den bude za poslední dobu pravděpodobně ten nejkrásnější. Stefan mě dnes vezme na projížďku ve svém krásném Porsche a na večer mi slíbil večeří, kterou sám uvaří. Říkal, že mě vyzvedne v 5, ale já se za ním vydám dříve a tím ho překvapím. Zítra ti dokonale popíšu, co se dnes dělo a věřím, že z toho budeš nadšený stejně, jako jsem já natěšená.

Potom jsem odhodila deníček na stůl a šla si dát rychlou sprchu. Poté jsem si na sebe vzala trošku ležérní a trošku svůdné oblečení, abych se Stefanovi líbila, poté jsem se namalovala a vydala se na cestu. K penzionu jsem musela jít přes les, který jsem neměla příliš v lásce, ale moje láska ke Stefanovi byla mnohem silnější. Jak jsem pozorovala okolní krajinu, tak mi cesta velmi rychle utíkala. Když jsem byla asi kilometr od penzionu, tak se přede mnou z ničeho nic objevil Damon. „Kampak máš namířeno? Na houby?“ zasmál se, tím svým arogantním úsměvem. „Těsně vedle Damone, na borůvky.“  Viděla jsem, jak mu ten arogantní výraz ihned zmizel z tváře.“ Smím tě doprovodit?“zeptal se z ničeho nic. „Můžeš, ale svoje narážky a připomínky nech, pokud možno, tady.“ Přikývnul, že se bude chovat slušně. Zbytek cesty Damon skutečně neřekl ani jednu hloupou narážku, což mě u něj dokonce i překvapilo.

„A jaké máš plány do budoucna, Eleno?“ zeptal se mě a v jeho pohledu jsem viděla upřímný zájem.

„Nad tím jsem ještě příliš nepřemýšlela.“ Abych byla upřímná, nechtěla jsem ho urazit a říct mu, že moje budoucnost je Stefan.

„A už jsme zde …“ měl pravdu, nyní jsme stáli před sídlem rodiny Salvatorů, které se dědilo po generace.

Vešli jsme do obrovské a nádherné haly, která si zachovala své kouzlo z předchozích staletí. Poté jsme vešli do obývacího pokoje, Damon si nalil sklenku své oblíbené whiskey, „Dáš si taky?“, zeptal se mě s úsměvem na rtech. „Nee, děkuji.“ Celá natěšená jsem se rozloučila s Damonem a pospíchala po širokém schodišti do nejvyššího patra, kde se nalézal Stefanův skromný pokoj. Bez klepání jsem vběhla dovnitř a v tu chvíli jsem cítila, jak se mi zastavuje srdce.

„Stefane!?“

Zaslala: Katty