The Vampire Life (1)

Auto trochu nadskakovalo, když jsme najeli na nějaký kámen. Bylo to nepohodlné, ale koho by v téhle chvíli zajímalo pohodlí? Měla jsem nervy na pochodu a pořád jsem se bála, že dorazíme pozdě. Chtěla jsem na Matta zařvat, ať přidá, ale ničemu by to nepomohlo. Srdce mi bilo jako splašené a dýchala jsem moc rychle, takže se mi každou chvíli objevily mžitky před očima. Snažila jsem se uklidnit a tak jsem se raději dívala ven z okénka u spolujezdce a pozorovala noční oblohu.
Až moc mi to připomínalo den smrti mých rodičů. Ten den pro mě museli přijet, protože jiný odvoz z večírku neexistoval. Rodiče mi vyčítali, že jsem šla raději na párty, než abych zůstala doma. Hádali jsme se a potom jsme přijeli k Wickery Bridge. Něco jsem naštvaně řekla na svoji obhajobu a táta se na mě otočil. Auto se stočilo a sjelo z mostu. Dopad byl tvrdý a já se udeřila do hlavy o dveře. Bála jsem se a křičela jsem, stejně jako rodiče. Do auta se pomalu začala vlévat voda a já se bála ještě více. Snažila jsem se otevřít, nešlo to. Voda pořád přitékala, až jsem ji najednou měla u nosu. Zakláněla jsem se a nadechla se posledního zbytku vzduchu, který tam byl, a potom už byla všude jen voda.

Zadržovala jsem dech a mlátila do dveří s marnou nadějí, že se otevřou. Neotevřely.

Jako první to vzdala mamka. Věděla, že už je konec a že se odsud nedostaneme a tak stiskla tátovi ruku, na mě se naposled podívala tím svým láskyplným pohledem, který se mi navždy vryl do paměti, a zavřela oči. Už je neotevřela. Byla jsem v šoku, bolestivě jsem se mamce dívala do tváře a pak jsem pochopila, stejně jako předtím ona, že je konec. Zemřu. Ve stejnou chvíli si to nejspíš uvědomil i táta a chytil mě volnou rukou za tu moji. Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.

Jako zázrak se tam objevil Stefan a chtěl vytáhnout mého tátu z auta, ale on protestoval a ukazoval na mě. Stefan obeplul auto, vytrhl dveře, chytil mě a plaval se mnou k hladině. To už jsem nebyla při vědomí, a kdybych byla, plavala bych zpět pro tátu, který nejspíš ve stejné chvíli zavřel oči jako moje mamka.

Do očí se mi draly slzy, když jsem si na ten den jen vzpomněla a i přes všechnu snahu jsem je nedokázala zastavit.

Já s Mattem jsme taky právě přijížděli k mostu a mně bušilo srdce nervozitou a nedočkavostí. Mattovo auto mířilo do Mystic Falls, za Stefanem.

Ach, Stefan, má láska. Tedy já ho miluju, ale poslední dobou si nejsem jistá, jestli on cítí to samé ke mně. A taky jsem si nebyla jistá sama sebou, protože ještě před dvěma měsíci bych řekla, že Stefan je má jediná láska a vždy bude, ale teď…

Vyjeli jsme z lesa a v dáli už byl vidět lehce osvětlený most. Podívala jsem se na Matta a cítila jak se mi opět začínají vlívat slzy do očí.

„Neboj, stihneme to!“ snažil se mě uklidnit. Doufala jsem, že to stihneme. Vždyť pokud je Klaus opravdu mrtvý, Stefan taky umírá a já jsem chtěla být s ním, až na to dojde. Jenže část mé mysli mi připomínala, že chci být i s někým jiným. Měla jsem nutkání chytit volant a jet zpět, za Damonem. Ano, Damon. Má v mém srdci jen o trošku menší místo, než jeho bratr. Když jsem na něj pomyslela, vzpomněla jsem si na ten jeho pohled, který má jen pro mě. Je plný laskavosti, něžnosti, skryté lásky, vášně a divokosti. Vždy, když se na mě takhle podívá, rozbuší se mi srdce.

Most už byl blízko a já byla stále neklidnější. Měla jsem strach, protože jsem z mysli nemohla dostat myšlenku, že se něco hrozného stane, jen jsem neměla ponětí co.

Auto trochu nadskočilo, když jsme vjeli na most a snad ve stejnou chvíli se před námi, uprostřed mostu objevila postava s blond vlasy.

„Matte POZOR!!!“ zaječela jsem a on strhl volant ke straně, snad aby onu postavu objel. Jenže on volant strhl až moc a auto prorazilo nízké dřevěné zábradlí a padalo do vody i s námi uvnitř.

Ještě než jsem si dokázala uvědomit, co se vlastně stalo, poznala jsem toho, kdo na mostě stojí. Rebekah. Chtěla jsem nadávat a rozzuřeně mlátit do dveří, ale auto se ponořilo s hlasitým šplouchnutím do vody a já jen zoufale vykřikla. Trochu to se mnou hodilo a já se praštila do hlavy. Chtělo se mi spát, ale z té malátnosti mě dostal Matt.

„Eleno! Eleno!“ křičel a třásl se mnou. Ucítila jsem vlhkost na břiše a zprudka otevřela oči. Voda rychle stoupala a já jsem se pokusila otevřít dveře. Samozřejmě to nešlo. Matt mi začal rozepínat pás. Šlehla jsem po něm naštvaným pohledem. Nechtěla jsem, aby mě zachraňoval, měla jsem strach hlavně o něho. Nechala jsem dveře a rozepínala jeho pás. Po chvíli se mi to povedlo, tak jsem se pustilo do svého, jenže přes vodu bylo dost špatně vidět, takže mi to vůbec nešlo.

„Já to zvládnu, Matte! Hlavně se postarej o sebe!“ řekla jsem, když se mi snažil s pásem pomoct. Jen co jsem to dořekla, nalila se mi do pusy a do očí voda. Znovu jsem se zoufale pustila do otevírání dveří. Kopala jsem, mlátila, ale nic nepomáhalo. Podívala jsem se na Matta, který se snažil o totéž. Najednou se jeho dveře utrhly a padaly ke dnu. Objevil se tam místo nich Stefan a zděšeně si nás prohlížel. Matt mu okamžitě začal naznačovat, ať vezme mě, ale já jsem odmítavě vrtěla hlavou. Stefan se pro mě natáhl přes Matta, ale já jsem jeho ruce od sebe opakovaně odstrkovala. Podívala jsem se mu do očí a ukázala na Matta. Neměl na vybranou. Vzal Matta a plaval s ním k hladině. Věděla jsem, že až se pro mě vrátí, budu už mrtvá. Docházel mi kyslík a já jsem začala pomalu ale jistě usínat. Pomyslela jsem na Stefanovo něžné objetí a na Damonův úžasný pohled a pak už jen tma.

Zaslala: Caroline