Správná volba (5)

Elena každý den usínala s brekem. Nevěděla, kde jsou její milovaní. Jednou dokonce šla za Klausem, jestli je někde neviděl, ale marně. I on totiž už týden pátral po Becce.

„To není možný. Musí přece někde být.“ Mluvila sama pro sebe Elena, když šla od Klause domů.

V kapse ucítila vibrace a začala hrát Simple Plan – Save You – její vyzváněcí tón. Koukla na displej, neznámé číslo. Zvedla to, podvědomě doufala, že jí konečně volá Damon, že je v pořádku a že se vrací domů.

„Prosím?“ Řekla Elena, když přiložila mobil k uchu.

„Eleno, jsi to ty?“  Ozvala se na druhé straně Rebecah.

„Rebecco? Jo, jo jsem to já. Kde jsi? Kde je Damon a Stefan?“

„Nemám moc času, jsou v nějakém sklepě, severně od Mystic Falls. Ten sklep patří k té nefunkční továrně…“ Chvíli začalo něco v telefonu šustit, ale pak zase začala. „Nechoď sama, hlavně sem nechoď sama, rozumíš?“

„Jo, jo rozumím a co se stalo? Jste v pořádku?“ Chrlila na Beccu otázky Elena, ale najednou se to vypnulo.

„S kým tam půjdu? Co budu dělat?“ Elena by se v normální situaci sesunula na zem a začala brečet, ale teď ne, musela být silná, pokud ovšem chtěla Damona a Stefana zachránit a to chtěla! Běžela domů. Popadla vše co jí přišlo do cesty a mohlo by se to hodit. Vzala do batohu vodu v láhvi, deku, baterku – začalo se stmívat, asi pět sáčků s krví a pár dřevěných kolíků. Pak nasedla do auta a vytočila na mobilu Caroline…

„Ahoj Eleno.“ Ozvala se vždy usměvavá Caroline.

„Ahoj, kde jsi?“ Zeptala se rychle Elena.

„Jsem u Tylera. Proč? Potřebuješ něco?“

„Vlastně potřebuju abys se mnou někam jela.“

„Jasně, kde jsi ty?“

„Jedu pro tebe k Tylerovi, jsem tam do dvou minut.“

„Dobře.“ Řekla a zavěsila.

 

Elena si byla jistá na 100%, že Caroline je teď tou nejlepší možnou společnicí. Neměla žádné otázky, vycítila že jde o něco vážného a prostě bylo pro ni samozřejmé, že pojede. Navíc je upír, je ohromně silná. Caroline byla její nejlepší kámoška. Bonnie se změnila. Bonnie… Teď se jí vybavila ta drobná, hnědovlasá Bonnie s tmavší pletí, která před rokem zjistila, že je čarodějnice. Uvědomila si jakou má moc a začala ji špatně využívat.

 

Zastavila před vilou rodiny Lockwoodů a Caroline jí hned naskočila do auta a Elena se zase rozjela. Jela rychle.

 

„Tak co se děje?“ Zeptala se vždy klidná Caroline.

„Damon se Stefanem a Rebeccou jsou asi v nějakém nebezpečí, nevím. Minulý týden všichni tři zmizeli, dnes mi volala Rebecah, že jsou ve sklepě staré továrny, tam kde jsi si hráli, když jsme byli menší. A řekla mi ať hlavně nejezdím sama. Pak to vypadlo… Taky říkala že nemá moc času.“

„Jasně, rozumím.“ Kývla a zhluboka se na mě podívala. „Bojíš se?“

„Samozřejmě že se bojím. Bojím se, jestli jsou Damon a Stefan v pořádku, bojím se, jestli to není nějaký past, bojím se, jestli se něco nestane i tobě. Jsem strachy bez sebe Caroline.“ Elena skoro křičela, ale Caroline jí naprosto chápala. Kývla, ale radši nepřiznala, že i ona se bojí. O sebe a hlavně o Elenu…

 

Když zastavily u továrny, byla už tma. Elena si vzala do ruky baterku, dřevěný kolík a do každé zadní kapsy jeden sáček krve, zbytek kolíků dala Caroline, batoh nechala v autě. A společně šly ke sklepu.
Dveře byly zamčené, když se je Caroline pokusila vykopnout, vykřikla a svalila se k zemi, protože se stěn na ní vystříkl sporýš. Elena si vedle ní chtěla kleknout, ale Caroline už byla zase na nohou. „V pohodě?“ Zeptala se šeptem Elena. Blonďatá upírka kývla, ale k dveřím už se ani nepřiblížila.

 

Po nějaké chvíli se za dveřmi se najednou ozval hlas, poznala ho. Poznala by ho kdekoliv. Slyšela ten hlas, když byl na smrtelné posteli, protože ho kousl vlkodlak, kdy jsi myslela že umře. Slyšela ho, když jí poprvé vyznal lásku. Slyšela ho, když jí žádal o ruku. Tentokrát zněl ten hlas výsměšně, ale Elena, protože měla Damona prokouknutýho skrz na skrz, věděla že je v něm strach. „Vážně si myslíš, že když nám budeš vyhrožovat a my ti řekneme, kde jsou?“

 

„Tak to byste tedy měly, děcka. Jinak je po vás.“ Odpověděl Damonovi ženský hlas, který byl plný autority, až z toho Elena měla husí kůži.

„Klidně nás zabij, ale nikdy se nedozvíš, kde jsou naše dvě milé.“ Řekl zase Damon.

„Tím chce říct, že pokud nás zabiješ, tak se nikdy nedozvíš, kde se schovává Katherine a kde je právě teď Elena.“ Vysvětlil smutně Stefan.

„Ale já nemám v úmyslu vás zabít a stále nedostávám odpovědi!“ Zařvala žena. Eleně bylo do breku, jen z jejího hlasu. „Najdu je sama, ale počítejte s tím, že až se vrátím, tak vás zabiju.“ Vyhrožovala žena, pak Caroline slyšela jak vržou schody a nakonec práskly dveře.

„Jak se dostaneme dovnitř?“ Šeptala skoro neslyšně Elena.

Caroline si dala přes hlavu kapuci, zapnula si bundu, zhluboka se nadechla, zavřela oči a rozeběhla se proti dveřím. Dveře s rámusem vypadly a Caroline zasyčela bolestí, protože na ní opět vystříkl sporýš. Caroline ležela na zemi.

A v jakém stavu Elena spatřila Damona a Stefana ji rozbrečelo.

 

Zaslala: Kristen

Web: www.crayon-girl.blog.cz