Správná volba (2)

Damon se vydal do Grillu. Cestu tam znal jako svoje boty, mohl by tam jet i po slepu. Když dorazil, objednal si jako obvykle – whisky. Po pár minutách se vedle něj posadila Caroline a vypadala dost rozčíleně.

„To samý co on.“ Řekla barmanovi a ukázala na Damona a pak si vedle něj přisedla.

„Kdo ti pije krev blondý?“ Zeptal se sarkasticky Damon a při slovech ‚pije krev‘ naznačil ve vzduchu uvozovky.

„Klaus a Tyler.“ Odpověděla rozhořčeně.

„Co udělali?“ Zeptal se lhostejně.

„Na ulici jsem narazila na Klause, vyprávěl mi, kde celý rok byl a v tu chvíli se k nám přiřítil Tyler, udělal mi příšernou scénu.“ Osvětlila mu situaci Caroline a pořádně si lokla whisky, kterou jí právě barman přinesl. „Co ty?“ Zajímala se, když si uvědomila že Damon taky vypadá nějak rozhozeně.

„Od včera jsem oficiálně s Elenou.“

„Ale to je dobrý ne?“

„Ne, když se včera v noci vrátil Stefan.“

Caroline přestala prstem objíždět hrdlo sklenice a podívala se mi do očí. „Stefan je zpět?“

„Byl s Klausem.“

„O tom mi neřekl. Ale proč s ním Stefan byl?“

„Vyměnil se za Eleny život a teď ho Klaus propustil.“

„Aha… A co Elena?“

Nechtěl jsem o tom přemýšlet. „Nevím, radši jsem odjel.“

„Měl by ses vrátit.“

Damon věděl, že Carolinina slova jsou moudrá, ale on byl momentálně ve zranitelné pozici mezi ním, bratrem a Elenou a nechtěl se vracet. ,Nebuď slaboch!‘ Okřikl se v duchu a přikývl. „Máš pravdu. Děkuju.“ Poděkoval Caroline zaplatil a odešel.

„Kdykoliv.“ Odpověděla tiše a vrátila se k přemýšlení.

Damon nasedl do auta a jel zpět, koukl se na mobil kolik je hodin a viděl že má zprávu.
Damone, zlato, kam jsi odjel? E.

Když si to dočetl, automaticky zrychlil, chtěl jí být na blízku.

 

Elena seděla ve svém pokoji u stolu a hrabala se ve spoustě papírů. Cítila jeho přítomnost, přestala a otočila se. Když ho uviděla usmála se. „Copak?“

Stefan Salvatore odvrátil oči od podlahy pod ním a zahleděl se jí do očí. „Chyběla jsi mi.“

„Ty mě taky, ale to víš. Volala jsem ti a psala snad 1000×.“

Provinile se usmál. „Bál jsem se že když uslyším tvůj hlas, neovládnu se a pojedu za tebou, riskoval bych tím tvůj život.“

Elena se ale teď cítila mnohem provinileji než on. Měla na výběr mezi bratry Salvatory. Jeden z nich se pro ni obětoval a musel kvůli tomu odjet a ona se mezitím dá dohromady s jeho bratrem a když se vrátí, tak mu vyčítá že nezavolal ani nenapsal. „Promiň.“ Zareagovala rychle, když si uvědomila že na ni upírá zrak a čeká na odpověď, otočila se zase se prohrabovala papíry ze školy.

Stefan ji položil jeho teplé ruce na ramena a ona měla 1000 chutí vrhnout se do jeho náruče, nechat ho aby jí hladil vlasy a něžně líbal… ,Ne!‘ Okřikla se v duchu. ,Tvůj kluk je teď Damon!‘

„Víš co mě drželo celou dobu nad vodou?“

„Ne…“ Odpověděla Elena se strachem z odpovědi.

„Ty. Celou dobu jsem myslel na to, až budu zase s tebou.“ Oznámil jí trochu roztřeseným hlasem. Elena už měla taky na krajíčku. „Slyším, že právě přijel tvůj přítel.“ Smutně se usmál a odešel do své ložnice.

Vstala ze židle, otřela si oči a šla jsem dolů naproti Damonovi. Když k němu přišla beze slov ho objala a v duchu se zase okřikla. ,Eleno! Neblbni… Miluješ Damona, jenom jeho! Nekaž si to.‘ On jí objetí pevně oplácel a byl rád, že je opět s ní.

Pak ji Damon pustil, posadil se na pohovku, ona mu položila hlavu do klína a on ji hladil po vlasech. ,Miluji tě.‘ Naznačil ústy.

Usmála se. ,Taky tě miluju.‘ Naznačila ona.

Nechtěli o tom mluvit dokud je v jejich přítomnosti Stefan. Elena věděla že za pár minut Stefan vyrazí za Klausem, aby se na něčem dohodli, říkal jí to u něj v pokoji a tak vyčkávali.

 

Když Stefan konečně odešel Damon promluvil jako první. „Miluješ ho viď?“ Zeptal se smutně.

Elena mu v očích vyčetla bolest, obrovskou bolest. „Tebe miluju víc!“ Přesvědčovala ho. Chytla ho za ruku. „Damone, milovala jsem ho dřív než tebe. Ale tebe miluji víc, víc než cokoliv na světě.“ Smutek v jeho očích vystřídala radost.

Usmál se a políbil ji tak vášnivě, jak ještě nikdy a svou „super-upíří rychlostí“ jí přenesl k sobě do ložnice. Strhal z ní všechno oblečení a když se jejich těla propojila myslel že je nejšťastnější na světě a byl si téměř jistý, že když teď Elenu požádá o ruku, neodmítne.

Když skončili nenápadně zašmátral v šuplíku nočního stolku, vzal malou krabičku a pohlédl Eleně do očí. Ona se usmála a přitulila se k němu.

„Víš jak si říkala že mě miluješ?“ Pronesl opatrně. Elena se pobaveně zasmála, ale Damon na ní dál jen vážně hleděl.

Ona se mu koukla do očí, tentokrát taky vážně. „Ano. Proč?“

„Mohla bys to říct ještě jednou pro efekt?“

„Efekt čeho, Damone?“

Prosebně se na ni zadíval. „Prosím.“

„Dobře…“ Posadila se na posteli a zpříma mu pohlédla do očí… „Miluji tě, Damone Salvatore.“

On se usmál. „Vezmeš si mě Eleno Gilbertová?“ A otevřel před ní krabičku s nádherným,stříbrným prstenem.

 

Zaslala: Kristen

Web: www.crayon-girl.blog.cz