Love changes us (5)

Chodila jsem po pokoji s mobilem v ruce. Komu mám zavolat? Damonovi? Ten by ještě Mikaelovi pomohl. Stefan? Ten by se k němu s Elenou přidal hned. Co takhle Bonnie? Je to čarodějka, ale kdyby se dozvěděla, že má zachránit Klause, tak by se na mě vykašlala. Co mám teda dělat? Asi tak za dvě hodiny jsem se schoulila na pohovku a usnula.

Probudil mě něčí hlas. Otevřela jsem oči a spatřila osobu, kterou jsem v tu chvíli toužila vidět nejvíc. „Klausi!“

Objala jsem ho kolem krku a nasávala jeho vůni. Slzy mi stékaly po tvářích. Nikdy jsem se necítila tak v bezpečí. „Bože můj. Tolik jsem se o tebe bála. Kde jsi byl?“

Odtáhl se ode mě a pohladil mě po tvářích. „Musel jsem tě dostat do bezpečí.“

„A…a co Mikael? Jak to s ním dopadlo? Udělal ti něco? Jsi v pořádku?“

Klaus se pousmál. „Caroline, uklidni se. Jsem v pořádku. Neublížil mi, neboj.“ Znovu jsem ho objala. „Jak můžeš říct, ať se uklidním? A vůbec…jak jsem se sem dostala?“

„Dovezl jsem tě sem a ovlivnil, abys zůstala v domě. Myslel jsem, že až se probereš, rozhodla by ses jí za mnou.“

„Tím si můžeš být naprosto jistý. Klausi, jak si mě tu mohl nechat?“

„Kdyby se mi něco stalo, nechtěl jsem, abys to viděla.“

Začali jsme se líbat a za chvíli jsme se přesunuli do mého pokoje.

***

Hlavu jsem měla položenou na Klausově hrudi. Povídali jsme si o všem možném. O jeho dětství a prakticky o celém jeho životě.

„Promiň, že se k tomu vracím, ale co se tam stalo? Všimla jsem si, že máš potrhané oblečení.“

Klaus zakroutil hlavou a posadil se. „Caroline, přestaň. Kazíš tuhle chvíli.“

Sedla jsem si k němu. „No promiň, ale když přijdeš s potrhaným oblečením od chlápka, který tě chtěl zabít, tak o tebe mám strach. To je naprosto přirozené.“

„Proč se o tom pořád bavíme?“ rozčiloval se Klaus. „Víš co, až se budeš chtít normálně bavit, tak zavolej.“

Oblékl se a vyrazil ke dveřím. „Klausi! Klausi, slyšíš? Vrať se!“ volala jsem za ním, ale to už byl dávno pryč. Lehla jsem si zpátky na postel a přemýšlela, co se za poslední dva dny stalo. Byl to nádherný víkend, který skončil takhle. Vyskočila jsem z postele, rychle jsem si oblékla džíny s tričkem a vyrazila za ním. Musím ho najít.

 ***

Sedla jsem do auta a vyjela. Po chvíli jsem dorazila ke Klausovu domu. Bouchala jsem na dveře, ale nikdo neotvíral. Bouchla jsem do dveří tak, až se rozletěly. Běhala jsem po celém patře. Vběhla jsem do Klausova pokoje a spatřila ho, jak sedí na pohovce. Pohlédl na mě udiveným pohledem. „Caroline, kde ses tu vzala.“

Objala jsem ho a dala mu pusu. „Promiň, jenom jsem chtěla vědět, co se stalo. Ale nebudu vyzvídat, dokud mi to nebudeš chtít říct sám.“

Pusu mi vrátil a posadili jsme se zpět na pohovku. Vzala jsem knížku, která byla položená vedle něj. „Co to čteš?“

Usmál se a poškrábal se za krkem. „To je Deset tisíc mil pod mořem! Je to skvělá knížka.“

„Jo to je. Četl mi ji táta, ještě před tím, než mámu opustil.“

***

Probudila jsem se na té samé pohovce, ale sama. Zvolala jsem Klausovo jméno, ale nikdo neodpovídal. Ale no tak, Klausi, vážně. Zase si mě tu nechal samotnou? Položila jsem ruku vedle sebe a ucítila něco, jako papír. A opravdu! Když jsem se

podívala, ležela tam obálka, na niž bylo krásnými písmeny napsáno Caroline. Otevřela jsem ji a spatřila stejně krásná písmena.

Milá Caroline,

Předtím, než ti řeknu, co se stalo, musíš vědět, že mi na tobě opravdu záleží.

Nikdy mi na nikom tak moc nezáleželo, dokonce ani na Tatii ne. A proto k tobě

musím být upřímný. Víš, jak ses mě ptala, jestli jsem pořádku a já řekl, že ano? Tak to

jsem ti lhal! Nechtěl jsem, aby ses o mě bála. Ale teď… Když jsem tě vysadil u tebe

doma, tak jsme s Mikael sešli u lesa. Chvíli jsme se hádali, bojovali spolu a

po chvíli přišlo pár čarodějů. Nebudu ti vyprávět jak, ale přemohli mě a seslali na

mě kouzlo. Mikael řekl, že teď už nemá cenu namáhat se mě zabíjet, protože stejně umřu,

tak či tak. Myslel jsem, že blafuje, ale potom, jak jsem byl u tebe, tak mi začalo být špatně. Umírám, Cari.

Tímhle ti chci říct sbohem.  Máš před sebou nádhernou budoucnost. A když už jsem měl umřít, tak jsem rád,

že jsem zažil víkend, jako tenhle. Sbohem, Caroline!                                                                                       S lásku, Klaus.

Zaslala: Markýz