Upíří deníky

Vypadalo to na další obyčejné ráno. Věděla jsem, že jakmile otevřu oči, začnou se na mě sypat problémy vlastní, ale i ostatních. I přesto jsem vstala z postele. Cestou do kuchyně jsem se pozdravila s tetou Jennou a bratrem. Místo snídaně jsem si nalila hrnek kafe a vyrazila do školy. Již před školou jsem se srazila se Stefanem. Pozdravila jsem ho: „Ahoj.“ Stefan mě místo pozdravu políbil a jeho úsměv mě přesvědčil o tom, že dnešní den bude lepší než jsem si původně myslela. Společně jsme vešli do třídy na Dějepis. Už ve dveřích mě probodl Mattův pohled. Stále se nemohl smířit s tím, že mezi námi je konec. Usedli jsme do lavic a začala hodina. I během hodiny jsem několikrát spatřila Mattovu tvář. Stále se na mě upřeně díval a v očích měl cosi zvláštního. Se zvoněním jsem vstala a šla přímo k Mattovi. „Ahoj.“ Místo pozdravu se na mě významně podíval. „Nechtěl bys jít dneska do Grillu a promluvit si, myslím, že máme o čem.“ Ani na okamžik neuhnul pohledem. Otevřel pusu, ale pak ji rychle zavřel, jakoby si odpověď stále promýšlel. Po chvíli řekl: „Pokud si myslíš, že my dva si spolu máme ještě co říct.“ Pomalu odcházel, pouze ve dveřích se ohlédl a znovu jsem spatřila jeho vyčítavý pohled. Po škole jsem šla rovnou domu, přemýšlet. S Mattem jsme se domluvili až na sedmou, takže jsem měla spoustu času.

Matt zůstal na tréninku o trochu déle, a tak odcházel jako poslední. Cestou ke svému autu uviděl Damona se Stefanem, jak se hádají.Viděl pouze obraz bez zvuku. Když náhle zaslechl mé jméno. O krok ustoupil a zakopl. Hádka utichla a Damon se začal rozhlížet. Jeho zrak se zastavil přímo na Mattovi. Jen trochu zvedl koutky úst, čímž vytvořil trochu kýčovitý úsměv. Náhle se mu začala měnit tvář. Oči mu zčernaly do barvy půlnoci. Pleť ztmavla a objevily se malé vrásky. Nejhrozivější však byly dva zuby vyčnívající z úst. Upír. Damon je upír, blesklo Mattovi hlavou. Damonovi vražedné oči se stále více vypalovaly do Mattovi hlavy. Matt ochromen strachem nemohl vstát, nemohl se ani pohnout. Nemohl promluvit. Damon zamířil směrem k Mattovi, když náhle ho Stefan odhodil na stranu. I on měl něco s tváří. Ale nebylo to tak děsivé. Nevyzařovalo z něj tolik smrti, tolik nenávisti. Stefan se Matta snažil ochránit. Tím mu dal čas na vzpamatování. Zvedl se. Běžel k autu. Otevřel dveře. Když v tom, ucítil něčí dech na jeho krku. Damonovy zuby zajely do jeho kůže jako nůž do másla. Stefan pouze otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale už to nestihl. Matt dopadl v polovědomí na zem. Poslední, co zaslechl, bylo Damonovo vysvětlení: „Prozradil by nás a to přece nechceš.“ Stefan doběhl k Mattovi, ale už bylo pozdě. Byl mrtvý. Rozhlédl se po parkovišti. Damon už byl dávno pryč.

Do Grillu jsem dorazila s malým zpožděním.Ani Matt tam ještě nebyl. O pár minut později vešel místo Matta Stefan. S ustaraným výrazem v obličeji zamířil přímo ke mně. To, co se ve mně právě odehrávalo, se nedá jen tak popsat. Srdce mi bušilo, až jsem myslela že vylítne z hrudi. Hlavou mi proběhla každá špatná zpráva, kterou by mi Stefan teď mohl sdělit. Ruce se mi potily a malou chvíli jsem měla pocit, že omdlím. Posadil se ke mně. „Eleno, je mi to moc líto.“ Srdce se mi zastavilo, když mi došlo, co se mi tu snaží říct. Zvedla jsem se a co nejrychleji jsem utíkala domů. Praštila jsem se sebou na postel. Slzy mi stékaly po tváři asi půl hodiny, potom jsem usnula. Další den jsem si nechala od Stefana povědět celý příběh. Damona jsem nenáviděla. Chtěla jsem se mu nějak pomstít, nějak mu ublížit. Prozatím, jsem ale nevěděla jak. Sama sobě jsem však slíbila, že tohle mu jen tak neprojde.

Zaslala: Lucie Bartoňková