Unbelievable (3)

Výborně jsme se bavili a já už začínala cítit, jak alkohol působí. Lehce se mi podlamovala kolena, zadrhávala jsem se při mluvení a také občas mluvila nesmyslně. Šla jsem si na chvilku sednout, abych tam neupadla a nemusela mě sbírat Caroline. Najednou jsem slyšela až příliš povědomí hlas, moje milovaná teta stála na pódiu a zpívala písničku „Rolling in the deep“ od Adele. K mému překvapení zpívala naprosto úžasně, doprovodný hlas zpívala Caroline. Už jsem se začínala cítit opravdu unavená a nechtěla jsem děvčatům kazit večer, tak jsem si vzala věci, rozloučila se s Bonnie a vyšla před Grill.

„Zdravím, Eleno.“ Povědomý hlas na mě poměrně tiše promluvil.

„Jéé, ahoj Damone.“ Moje oči úplně zářili, že vidím přítele.

Domotala jsem se až k němu a zeptala se ho: „Co tady děláš?“ Usmál se na mě tím svým jako vždy „originálním“(trošku až výsměšným) úsměvem.

„Čemu se směješ?“ Byla jsem naštvaná, že se mi směje a to proto, že jsem věděla kvůli čemu to je.

„Eleno, jsi opilá a musíš spát. Pojď, zavezu tě domů. I když to máš poměrně blízko, trvalo by nám to pěšky věčnost.“

Teď už to byl skutečně výsměšný pohled, ale nic jsem nenamítala a nasedla k Damonovi do auta. Měl krásného černého Aston Martina.

„Proč domů? S tímhle krásným autem můžeme jet někam na projížďku, kamkoliv.“

Když si sedl za volant, usmál se na mě a řekl: „Kam to bude krásná a tvrdohlavá slečno?“

Alkohol v mé krvi způsoboval, že jsem se začala smát. Kdybych byla střízlivá, tak už bych se s Damonem začala hádat, že tvrdohlavá rozhodně nejsem.

„VEGAS! Nikdy jsem tam ještě nebyla a chtěla bych tam jet.“ Byla jsem úplně natěšená, že se podívám do Vegas.

„Eleno, do Vegas spolu nepojedeme, ale věděl bych o něčem lepším.“

Nemělo smysl se ho ptát kam, protože by mi stejně neodpověděl, tak jsem byla radši zticha. Hlavu jsem měla opřenou o sklo a koukala se na temnou venkovní krajinu. Jeli jsme rychlostí kolem 180 km/h po rovné lesní cestě. Dojeli jsme až ke skalnatému masivu a po něm jsme jeli směrem nahoru, ale vůbec jsem netušila kam.

Damon najednou vypnul motor a vystoupil, svým „rychloupířím“ krokem došel k mým dveřím, otevřel je a podal mi ruku, abych mohla vystoupit. Zakryl mi oči a vedl mě. Z ničeho nic jsem otevřela oči a viděla nádhernou osvětlenou vilu s naprosto dokonalými zahradami a obrovským bazénem.

„Kde to jsme?“

V tu chvíli jsem si myslela, že sním, ale sen se stal skutečností. Skutečně jsem stála snad před nejskvostnějším obydlím, co jsem kdy viděla.

„Mít takovýhle palác bylo mým snem, tak jsem využil své části dědictví a měl jsem svůj palác. Půjdeš dál?“ Nemusel mě pobízet dvakrát, díky tomu šoku jsem úplně vystřízlivěla.

„Tvůj pokoj je v1. patře nalevo od schodů, je tam i koupelna a terasa. Připravím nějaký drink a ty si můžeš jít klidně zaplavat.“

Měla jsem pocit, jakoby mi četl myšlenky, ihned jsem běžela do „svého“ pokoje a málem jsem omdlela, jen co jsem otevřela dveře. Obrovská královská postel s dokonalým povlečením a elegantními nočními stolky.

Už jsem chtěla běžet za Damonem, že si zaplavat nepůjdu, jelikož nemám plavky, ale …

„Plavky jsou v koupelně, vyber dle vlastního gusta.“ Hned jsem běžela do koupelny a ve skříni viseli asi sedmery plavky různých barev a vzorů. Vzala jsem první, které mi padli pod ruku. Oblékla jsem si je, ovinula kolem sebe osušku a šla k bazénu, tam už stál Damon s namíchanou margaritou v jedné ruce a skleničkou whiskey v druhé. Vzala jsem si ji o něj, trochu jsem upila a pohlédla mu do tváře. Jediné, co jsem viděla, byla radost a zároveň i úleva. Odložila jsem drink na skleněný stolek, odhodila osušku a skočila do bazénu. Byla v něm úžasně teplá voda, takže jsem se přestala bát, že bych tam umrzla.

„Ty nejdeš?“ Všimla jsem si, že Damon si sedl do lehátka a svůdně mě pozoroval.

„Nee, odsud mám lepší výhled.“ Usmál se a popíjel svou whiskey. Po chvilce jsem vylezla z bazénu a sedla si ke stolku.

„Máš hlad?“ zeptal se Damon a mě hned napadlo že by snad vařil..?

„Ne, děkuji, jsem jen trochu unavená, půjdu spát.“ Zvedla jsem se připravená k odchodu a v tom jsem se zastavila.

„Kdy se vrátíme do Mystic Falls?“

„Až řekneš, že chceš domů, krásko,“ mrknul na mě a loknul si whiskey. Mlčky jsem odešla do pokoje, kde jsem si vysušila vlasy, převlékla se do pyžama a ulehla na prostornou postel.

Zdál se mi opravdu strašný sen. Stefan se stal jedním z těch nejstrašnějších upírů, kteří nemají s ničím slitování, dokonce ani Klaus nebyl takový. V tom snu mi Klaus poslal vzkaz: Eleno, potřebuji tvou pomoc. Pomoz mi!

Rychle jsem se vzpřímila na posteli celá vystrašená a cítila jsem, jak rychle mi bije srdce. V hlavě jsem stále slyšela Klausův vzkaz a nemyslela jsem na nic jiného.

„Zlý sen?“ ozvalo se z protějšího rohu místnosti.

Nepotřebovala jsem mít rozsvíceno, abych poznala, čí hlas to byl, ale překvapila mě ta náhlá vlna arogance. Koneckonců takhle kdysi Damon mluvil úplně normálně, ale dlouho jsem ho neslyšela takhle mluvit.

„Ty ses mi hrabal v hlavě?“ vykřikla jsem na něj s naštvaným výrazem.

„Máš na krku sporýš, nemůžu se ti dostat do mysli.“ Sáhla jsem si na krk a skutečně jsem nahmatala svůj řetízek se sporýšem.

„Musíme se vrátit. Hned!“ mělo to znít jako věta oznamovací, ale s mým tónem zněla spíše jako rozkazovací.

Damon se mě na nic nevyptával a jenom řekl: „Za 5 minut v autě.“

Zaslala: Katty